Termíny turnajů pro letošní rok jsou už nějaký čas známy. Jejich selekce – kam jet a kam nikoliv – začíná být v současné době aktuální. Je třeba naplánovat termíny dovolené a to nejen na přání zaměstnavatele, nýbrž i rodiny. Té je rovněž zapotřebí diplomaticky sdělit, které dny resp. víkendy v novém roce má přednost minigolf. Každý to řešíme po svém, jsou mezi námi i tací, kteří to řešit nemusí. Těm lze jen tiše závidět.
U nás to většinou bývá tak, že doma vytisknu a ve vhodné chvíli předám manželce termínovku s barevně vyznačenými turnaji, na kterých hodlám startovat (chystám se k tomu právě v této době). Pak zpravidla následuje diskuse, při níž je vhodné otevřít si lahvinku dobrého bílého. Žena tvrdí, že v zásadních věcech je třeba se dohodnout a tohle za zásadní věc bohužel stále považuje. Turnaje „béčka“ se daří vyjednat celkem dobře. Na klíčové otázky „To je mistrák?“ a „Kolik vás tam jede?“ vcelku přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem reaguji. Záludnější otázka ale zanedlouho následuje: „To tam musíš bejt, když vás jede tolik?“ Tady zafunguje to, že zná povahu našeho hrajícího kauče Milana Bláhy a tak stačí připomenout, že absenci na mistráku v podstatě nelze omluvit.
S účastí na vrcholném svátku našeho sportu – Mistrovství republiky – problém nemívám. Tedy pokud se tam probojuji (což mi zatím vychází). Výhodou je, že tento turnaj, který si vyžaduje nejvíce volna, jsme v minulosti často hráli doma. Letos se jede zase do Olomouce, ale tuším, že větší problém než zakázané uvolnění budou některé dráhy (viz kolaps na ležácích v posledním kole loňského mistrovství). Moje představa čerstvého „rakváče“ ohledně letošních startů je následující (červeně vyznačeno):
Uvidíme, jak dopadnou vyjednávání v Bruselu…:-)
V.